Kbely - náš domov, spolek
 
  Print pátek, září 30, 2016

 Seznámení s Arménií, partnerství s městem Dilijan

Zcela otevřeně se přiznám, že mé znalosti Arménie byly do 20. 9. 2016 velmi chabé a i když se za to trochu stydím, nyní jsem docela pyšná na skutečnost, že jsem ji mohla poznat a hlavně zažít. Jak se to přihodilo? Začátkem června navštívil pana starostu jeho kbelský kamarád spolu se svými přáteli z Arménie, kteří po většinu roku bydlí v Praze, neboť zde podnikají v turistice. Kbely se jim zalíbily a při setkání s panem starostou zjistili, že jsou i spřátelené nátury. O tom svědčí i stejná úroveň akčního jednání a ještě ke konci června následovalo pozvání do Jerevanu. Nebyli zaskočeni ani onemocněním pana starosty, a jakmile jsem byla panem starostou pověřena pokračováním v jednání, bylo oficiální pozvání včetně harmonogramu cesty a návrhu smlouvy o spolupráci na stole. Koncem srpna Rada městské části vše projednala, přijala pozvání a v souladu s pokyny pana starosty jsem byla za samosprávu pověřena při návštěvě předáním návrhu smlouvy o partnerské spolupráci s městem Dilijan a pan tajemník byl vyslán jako zástupce státní správy k předání zkušeností s chodem úřadu u nás. Nutno dodat, že arménská strana projevila zájem o spolupráci v rámci našeho správního obvodu a navázala kontakty i s Městkou částí Praha Vinoř, která taktéž obdržela pozvání do Arménie do městečka Sevan (u stejnojmenného jezera) a paní místostarostka spolu s místostarostou byli pověřeni podpisem smlouvy o spolupráci s tímto městem.
Začátkem září byl dopilován s panem starostou návrh partnerské smlouvy včetně informačních podkladů pro jednání Zastupitelstva a 18. září odpoledne delegace za Vinoř a Kbely vyrazila směr Arménie. K jezeru Sevan, kde jsme byli ubytováni, jsme dorazili za časných ranních hodin následujícího dne. První den nás sevanské jezero přivítalo zalité sluncem, modrou oblohou a majestátními kopci okolo.  Podnebí je zde velmi suché, stromu abys pohledal.  Téměř jsme si neuvědomili, že jsme skoro 2 tis. m nad mořem. Na kopci nad jezerem byl usazen opravdový unikát, kostel se samostatnými dvěma kaplemi, postavený na základech z roku 340 n. l., tedy z období raného křesťanství. Následně jsme se přesvědčili, že takových klášterů a kostelíků jsou v Arménii stovky a dokonce starší. Jsou volně přístupné a mají opravdovou duchovní atmosféru. Samotní Arménci jsou velmi hrdí na svou samostatnou Apoštolskou církev, která je odnoží křesťanské víry a náležitě ji respektují. Je to spojeno i s faktem, že jsou obklopeni převážně muslimským světem a nebyli zničeni ani bezprecedentní genocidou v minulosti. Hrdost a důraz na svobodu byla patrná na každém kroku či jednání. Oni nezastírají nedokonalost, ale nabízejí to co je jejich – dary přírody, pohostinnost, upřímnost a chtít se učit od druhých. Mimochodem jako druhý jazyk po arménštině je běžně používána angličtina a nakonec také ruština.
První den patřil Vinoři a jeho partnerskému městu Sevan. Uvítání před radnicí bylo velkolepé spolu s chlebem a solí a folklorně tanečním vystoupením dětí, které bylo velmi dojemné. Prohlídka okolí včetně „základního kamene" budoucího parku bylo završeno a zpečetěno podpisem partnerské smlouvy. Následující den jsme navštívili město Dilijan, které je na sever od Sevanu odděleno horami a komunikační spojnicí tunelem, který tvoří pomyslný předěl v charakteru obou regionů. Dilijan je o více jak 800 m níže a je obklopen lesy, ze kterých vykukují vápencové skály. Vyprahlost je ta tam, přesto jsme v nadmořské výšce jako na hřebech Krkonoš. Hojnosti sněhu v zimě na lyžování zde není problém. Dilijan je nejen turistickým centrem s národním parkem, ale také obchodním, akademickým, historickým či folklórním středem celého regionu. Na radnici jsme se setkali s panem starostou Armenem Santrosyanem, který nás seznámil s hlavními fakty a zajímavostmi města a okolí, zároveň představil své zástupce samosprávy a úřadu. Nemohu vynechat, že byl přítomen také pan velvyslanec České republiky v Arménii pan Petr Mikyska, který se laskavě ujal překladu při představování naší městské části a našich zástupců. Společně jsme následně navštívili zdejší muzeum umění spolu s uměleckou školou, viděli sídla několika bank, hotelů či národního parku. Zajímavostí pro nás bylo posezení v komplexu, který byl restaurací, avšak rozložen do jednotlivých přízemních domků, chatek, domečků uvnitř s posezením pro společnost, tudíž každý si mohl vybrat dle své skupiny odpovídající prostor s obsluhou a v klidu se věnovat své skupině aniž by obtěžoval jiné hosty. Panu starostovi Santrosyanovi jsme předali zdravici od našeho pana starosty a návrh partnerské dohody. Všichni potvrdili, že jednání se zástupci Dilijanu bylo velmi příjemné a zejména díky našim česko arménským přátelům ho mohu nazvat s otevřenou náručí. Část delegace navštívil velkolepý klášter Haghartsin s ještě hlubší historií a s obrovským významem pro celou lokalitu. Druzí navštívili závod na zpracování kamene. Arménie leží na sopečných vyvřelinách či vápencích. Bohatě se tento materiál používá na všech stavbách, a to jak v podobě obkladů či nosný materiál, který se již následně neomítá. Barevná škála je zastoupena stejně bohatě od světle okrové, přes růžovou, zelenkavou až po temně purpurovou či černou podle druhu a tvrdosti.
Po odsouhlasení znění smlouvy naším zastupitelstvem byla společně podepsána a my jsme se následně v poslední den přesunuli do Jerevanu.  Zde se nám ještě podařilo navštívit tzv. Svaté město, což je centrum a sídlo Arménské církve včetně škol, chrámů, kaplí či místo posledního odpočinku biskupů. Vzdali jsme úctu v podobě zapálených svíček a nezapomněli nasát atmosféru pokory a hrdosti. Jelikož bylo 21. září zároveň 25. Výročím Arménské republiky ve vyhlášení nezávislosti na bývalém Sovětském svazu, tak byl Jerevan slavnostně vyzdoben a nabit návštěvníky. Večer jsme pak byli odměněni ohnivou show, a jelikož Jerevan má cca 1,4 mil. obyvatel a stejně jako Praha je rozložen mezi kopci, mohli jsme z našeho místa napočítat nejméně 3 samostatné velké ohňostroje.
Ačkoliv jsou v Arménii znát rozdíly mezi majetkovými poměry a jizvy z pozůstatků CCCP jsou velmi patrné, v jednom jsou opravdu neuvěřitelní, je to obrovská podpora zahraniční enklávy. Arménů totiž žije minimálně dvakrát více ve světě nežli v původní domovině. Pro ně je samozřejmé, že pokud se jim daří dobře, tak vše co mohou, zpět investují do své vlasti. Nejsou to však almužny či příspěvky, ale investice v podobě celých čtvrtí měst či dopravní infrastruktury. Mohu tedy říci, že v pokoře, hrdosti, sounáležitosti a pohostinnosti se máme co učit. Jsem velmi ráda, že jsem to mohla prožít, neboť krásná arménská příroda a jednání tamních lidí mě nadchlo a pokud někdo má do zdejších krajů namířeno, tak vřele doporučuji. Během naší krátké návštěvy, jsme potkali pár českých turistů, kteří byli stejně nadšeni jako my. Arménie je interesantní, bezpečná země s atmosférou, která ve vás ještě dlouho zůstane.
26. 9. 2016
Ivana Šestáková

innovaeditor/assets/IMG_4703.JPG





Vyhledávání


Články


Archiv

prosinec 2018 (3)
listopad 2018 (1)
říjen 2018 (3)
září 2018 (5)
červen 2018 (2)
květen 2018 (1)
duben 2018 (1)
březen 2018 (1)
prosinec 2017 (1)
září 2017 (1)
srpen 2017 (3)
červenec 2017 (1)
leden 2017 (1)
listopad 2016 (2)
září 2016 (3)
červen 2016 (1)
květen 2016 (1)
duben 2016 (2)
březen 2016 (1)
listopad 2014 (1)
říjen 2014 (2)
září 2014 (3)
srpen 2014 (4)
červenec 2014 (1)
červen 2014 (4)
květen 2014 (1)
duben 2014 (5)

RSS