Kbely - náš domov, spolek
 
  Print středa, listopad 30, 2016

 ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU

První adventní neděle je již opět za námi, vánočně naladěné návštěvníky uvítala v 11h dvojice moderátorek Prima divadla spolu s panem farářem, který přišel, aby požehnal stříbrně ozdobenému stromu poblíž amfiteátru. Vůně skořice a jiných dobrot spolu se zpěvem vánočních písní od dětí i profesionálů, živý betlém, tvořivky pro děti, adventní postavy pohybující se po parku, soutěže, divadélko i nadílka pro děti přímo od Mikuláše s čerty a anděly – to vše navodilo správnou adventní náladu všech návštěvníků. Celou zábavu zakončil pěvecký sbor Kamarádi spolu s paní sbormistryní Dvořáčkovou – Žofákovou, mladou budoucí zpěvačkou Nelou Drozdovou a slavnostním ohňostrojem pro rozzářená dětská očka. Jako každý rok jsme se pokusili vrátit do povědomí lidí staročeské vánoční tradice, aby bylo vidět, jak v dřívějších dobách vypadal advent na vsi. Dříve byl v průběhu čtyřtýdenního adventu přísný zákaz práce, radovánek, ale i např. draní peří. Tato doba patřila odedávna klidu a rozjímání. S tímto časem souvisí i svátky několika svatých, na které se váže řada obyčejů. Se svátkem Sv. Barbory souvisí i větvičky nazývané „barborky" – 4. prosince se dodržuje prastarý lidový adventní zvyk, kdy se uřežou větvičky třešní nebo višní, vloží se doma do vázy s vodou a čeká se, jestli do vánoc vykvetou. Důležité je nařezat větvičky šikmými řezy, vložit je do vázy s vodou a postavit je do chladné místnosti. Podle druhu větvičky asi 5 až 12 dní před kvetením přeneste do teplého obývacího pokoje. A pak už se můžete těšit na to, jak se budou jednotlivé kvítky postupně otevírat. Větvičky se řezaly nejen na ozdobu světnice, ale také pro jejich údajnou čarovnou moc. Kolikátý den od uříznutí větvičky „barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce byl pro majitele větvičky tím šťastným. Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byly sympatičtí. Věřili, že se stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve. Podle lidové víry se měla třešňová větvička ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Taková větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se, zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy, což znamenalo brzké vdavky. Kvítek z barborky ukrytý za šněrovačkou prý měl tu moc přivábit chlapce, na kterého děvče myslelo. Barborky se prý také daly úspěšně použít k odhalování čarodějnic - stačilo při jitřní mši ohnout rozkvetlý proutek do tvaru kruhu a kdo se skrz něj podíval, našel čarodějnice stát obrácené zády k oltáři. Obdobně si můžete uříznout i větvičku zlatice. Tato větvička uříznutá v předvečer svátku sv. Mikuláše nám prozradí, jak na tom napřesrok budeme s penězi. Pokud vyraší zelený list, dá nám dost práce udržet standard, na který jsme zvyklí. Zlatá kvítka jsou ale příslibem bohatství a dostatku. Zůstane-li větvička suchá, čeká nás hubený rok… Barborky byly však také adventní postavy - ženské v bílém hávu s pomoučenými obličeji, které přicházely do domácností v tento den a dávaly hodným dětem dárky (ovoce, ořechy) a děti zlobivé šlehaly proutěnou metlou. Později tuto roli převzal Mikuláš s čertem a andělem. Po Barboře navštěvoval domácnosti svatý Mikuláš, kterého někdy doprovázel početný průvod. V okolí Litomyšle například chodili i mouřeníni, myslivci, Turci, mladík převlečený za ženu, žid, smrtka a mnoho a mnoho dalších. Na Moravě zase světce doprovázely jejich manželky – Mikulášky. O týden později platil přísný zákaz předení a draní peří a po vesnici chodily nabělené Lucie se strašidelnými papírovými zobany. Pokud paní domu přistihly u kolovratu, odnesly kužel, a pokud při draní, tak jí rozfoukaly peří. Trestaly i hltavé děti. K jejich bezbřehé hrůze kolem nich běhaly s velkým nožem a hrozily, že budou párat bříška. Namoučněná Lucie však nebyla nic proti tomu, jak vypadala taková Perechta, Peruchta či Šperechta –kterou jsme ve Kbelích prozatím nezpodobnili a to proto, že patřila mezi krutější adventní postavy. Měla obrácený kožich, na hlavě králičí kůži a v ruce kudlu a vědro na krev. Někdy chodívala v předvečer svátku svaté Lucie a někdy dokonce i na Štědrý den. Nožem se oháněl i Knedlíkový Lutzl, který kontroloval, zda byly snězeny všechny knedlíky. Když našel mísy prázdné, byl zbit on sám. Přehlídku podivných maškar korunuje svatý Ambrož, který 7. prosince lákal děti za hřbitovní zeď, nabízel cukrátka, ale pak je sešlehal metlou. Sami vidíme, že v křepčících přízracích s metlami či noži bychom původní svaté hledali jen těžko. Na Štědrý den panoval přísný půst. Kdo ho nedodržel, na toho mohla přijít již zmiňovaná Perechta. Na Boží narození (25. 12.) se zase nesmělo pracovat a hospodyně raději ani nestlaly postele. Datum 28. 12. bylo zasvěceno dětem, protože tento den dal Herodes povraždit „neviňátka" v naději, že mezi nimi bude i malý Ježíš. Matky proto své potomky zkoušely z počtu povražděných a tloukly je metlou tak dlouho, dokud se nedozvěděly, že miminek bylo 4 444. Naopak Silvestr se nijak zvlášť neslavil. Nebyl k tomu důvod, rok začínal a končil jindy. Přeji za kbelskou radnici kouzelné chvíle ve zdraví, obklopeni pohodou a dobrými lidmi ať v pohodě zvládnete období vánoční i přechod do nového roku 2017 – zkrátka – ať jste šťastni a brzo opět na našich akcích nashledanou.
Budeme se opět těšit na další setkání s vámi na kulturních akcích ve Kbelích, chcete-li - posílejte, prosím i své náměty, dotazy či připomínky k akcím např. na mail.
 sarka.egrtova@kbely.mepnet.cz.

Šárka Egrtová

innovaeditor/assets/_MG_6845.JPG





Vyhledávání


Články


Archiv

prosinec 2018 (3)
listopad 2018 (1)
říjen 2018 (3)
září 2018 (5)
červen 2018 (2)
květen 2018 (1)
duben 2018 (1)
březen 2018 (1)
prosinec 2017 (1)
září 2017 (1)
srpen 2017 (3)
červenec 2017 (1)
leden 2017 (1)
listopad 2016 (2)
září 2016 (3)
červen 2016 (1)
květen 2016 (1)
duben 2016 (2)
březen 2016 (1)
listopad 2014 (1)
říjen 2014 (2)
září 2014 (3)
srpen 2014 (4)
červenec 2014 (1)
červen 2014 (4)
květen 2014 (1)
duben 2014 (5)

RSS