Zcela otevřeně se přiznám, že mé znalosti Arménie byly do 20. 9. 2016 velmi chabé a i když se za to trochu stydím, nyní jsem docela pyšná na skutečnost, že jsem ji mohla poznat a hlavně zažít. Jak se to přihodilo? Začátkem června navštívil pana starostu jeho kbelský kamarád spolu se svými přáteli z Arménie, kteří po většinu roku bydlí v Praze, neboť zde podnikají v turistice. Kbely se jim zalíbily a při setkání s panem starostou zjistili, že jsou i spřátelené nátury. O tom svědčí i stejná úroveň akčního jednání a ještě ke konci června následovalo pozvání do Jerevanu. Nebyli zaskočeni ani onemocněním pana starosty, a jakmile jsem byla panem starostou pověřena pokračováním v jednání, bylo oficiální pozvání včetně harmonogramu cesty a návrhu smlouvy o spolupráci na stole. Koncem srpna Rada městské části vše projednala, přijala pozvání a v souladu s pokyny pana starosty jsem byla za samosprávu pověřena při návštěvě předáním návrhu smlouvy o partnerské spolupráci s městem Dilijan a pan tajemník byl vyslán jako zástupce státní správy k předání zkušeností s chodem úřadu u nás. Nutno dodat, že arménská strana projevila zájem o spolupráci v rámci našeho správního obvodu a navázala kontakty i s Městkou částí Praha Vinoř, která taktéž obdržela pozvání do Arménie do městečka Sevan (u stejnojmenného jezera) a paní místostarostka spolu s místostarostou byli pověřeni podpisem smlouvy o spolupráci s tímto městem.
Začátkem září byl dopilován s panem starostou návrh partnerské smlouvy včetně informačních podkladů pro jednání Zastupitelstva a 18. září odpoledne delegace za Vinoř a Kbely vyrazila směr Arménie. K jezeru Sevan, kde jsme byli ubytováni, jsme dorazili za časných ranních hodin následujícího dne. První den nás sevanské jezero přivítalo zalité sluncem, modrou oblohou a majestátními kopci okolo. Podnebí je zde velmi suché, stromu abys pohledal. Téměř jsme si neuvědomili, že jsme skoro 2 tis. m nad mořem. Na kopci nad jezerem byl usazen opravdový unikát, kostel se samostatnými dvěma kaplemi, postavený na základech z roku 340 n. l., tedy z období raného křesťanství. Následně jsme se přesvědčili, že takových klášterů a kostelíků jsou v Arménii stovky a dokonce starší. Jsou volně přístupné a mají opravdovou duchovní atmosféru. Samotní Arménci jsou velmi hrdí na svou samostatnou Apoštolskou církev, která je odnoží křesťanské víry a náležitě ji respektují. Je to spojeno i s faktem, že jsou obklopeni převážně muslimským světem a nebyli zničeni ani bezprecedentní genocidou v minulosti. Hrdost a důraz na svobodu byla patrná na každém kroku či jednání. Oni nezastírají nedokonalost, ale nabízejí to co je jejich – dary přírody, pohostinnost, upřímnost a chtít se učit od druhých. Mimochodem jako druhý jazyk po arménštině je běžně používána angličtina a nakonec také ruština.
První den patřil Vinoři a jeho partnerskému městu Sevan. Uvítání před radnicí bylo velkolepé spolu s chlebem a solí a folklorně tanečním vystoupením dětí, které bylo velmi dojemné. Prohlídka okolí včetně „základního kamene“ budoucího parku bylo završeno a zpečetěno podpisem partnerské smlouvy. Následující den jsme navštívili město Dilijan, které je na sever od Sevanu odděleno horami a komunikační spojnicí tunelem, který tvoří pomyslný předěl v charakteru obou regionů. Dilijan je o více jak 800 m níže a je obklopen lesy, ze kterých vykukují vápencové skály. Vyprahlost je ta tam, přesto jsme v nadmořské výšce jako na hřebech Krkonoš. Hojnosti sněhu v zimě na lyžování zde není problém. Dilijan je nejen turistickým centrem s národním parkem, ale také obchodním, akademickým, historickým či folklórním středem celého regionu. Na radnici jsme se setkali s panem starostou Armenem Santrosyanem, který nás seznámil s hlavními fakty a zajímavostmi města a okolí, zároveň představil své zástupce samosprávy a úřadu. Nemohu vynechat, že byl přítomen také pan velvyslanec České republiky v Arménii pan Petr Mikyska, který se laskavě ujal překladu při představování naší městské části a našich zástupců. Společně jsme následně navštívili zdejší muzeum umění spolu s uměleckou školou, viděli sídla několika bank, hotelů či národního parku. Zajímavostí pro nás bylo posezení v komplexu, který byl restaurací, avšak rozložen do jednotlivých přízemních domků, chatek, domečků uvnitř s posezením pro společnost, tudíž každý si mohl vybrat dle své skupiny odpovídající prostor s obsluhou a v klidu se věnovat své skupině aniž by obtěžoval jiné hosty. Panu starostovi Santrosyanovi jsme předali zdravici od našeho pana starosty a návrh partnerské dohody. Všichni potvrdili, že jednání se zástupci Dilijanu bylo velmi příjemné a zejména díky našim česko arménským přátelům ho mohu nazvat s otevřenou náručí. Část delegace navštívil velkolepý klášter Haghartsin s ještě hlubší historií a s obrovským významem pro celou lokalitu. Druzí navštívili závod na zpracování kamene. Arménie leží na sopečných vyvřelinách či vápencích. Bohatě se tento materiál používá na všech stavbách, a to jak v podobě obkladů či nosný materiál, který se již následně neomítá. Barevná škála je zastoupena stejně bohatě od světle okrové, přes růžovou, zelenkavou až po temně purpurovou či černou podle druhu a tvrdosti.
Po odsouhlasení znění smlouvy naším zastupitelstvem byla společně podepsána a my jsme se následně v poslední den přesunuli do Jerevanu. Zde se nám ještě podařilo navštívit tzv. Svaté město, což je centrum a sídlo Arménské církve včetně škol, chrámů, kaplí či místo posledního odpočinku biskupů. Vzdali jsme úctu v podobě zapálených svíček a nezapomněli nasát atmosféru pokory a hrdosti. Jelikož bylo 21. září zároveň 25. Výročím Arménské republiky ve vyhlášení nezávislosti na bývalém Sovětském svazu, tak byl Jerevan slavnostně vyzdoben a nabit návštěvníky. Večer jsme pak byli odměněni ohnivou show, a jelikož Jerevan má cca 1,4 mil. obyvatel a stejně jako Praha je rozložen mezi kopci, mohli jsme z našeho místa napočítat nejméně 3 samostatné velké ohňostroje.
Ačkoliv jsou v Arménii znát rozdíly mezi majetkovými poměry a jizvy z pozůstatků CCCP jsou velmi patrné, v jednom jsou opravdu neuvěřitelní, je to obrovská podpora zahraniční enklávy. Arménů totiž žije minimálně dvakrát více ve světě nežli v původní domovině. Pro ně je samozřejmé, že pokud se jim daří dobře, tak vše co mohou, zpět investují do své vlasti. Nejsou to však almužny či příspěvky, ale investice v podobě celých čtvrtí měst či dopravní infrastruktury. Mohu tedy říci, že v pokoře, hrdosti, sounáležitosti a pohostinnosti se máme co učit. Jsem velmi ráda, že jsem to mohla prožít, neboť krásná arménská příroda a jednání tamních lidí mě nadchlo a pokud někdo má do zdejších krajů namířeno, tak vřele doporučuji. Během naší krátké návštěvy, jsme potkali pár českých turistů, kteří byli stejně nadšeni jako my. Arménie je interesantní, bezpečná země s atmosférou, která ve vás ještě dlouho zůstane.
26. 9. 2016
Ivana Šestáková
